horor3
Pomsta ze záhrobí
Toho roku bylo mimořádné horko, slunce pražilo a ani ve stínu nebylo už dýchatelno. Jeden z místních - Mr. Walter, povoláním zlatník krátce nato dostal infarkt, kterému podlehl. O tři dny později se konal pohřeb. K velkému překvapení všech se dostavil i všemi „oblíbený“ Mr. Brook.
Menší, podsaditý chlapík, na první pohled zvláštního vzhledu. Černé nakrátko ostříhané vlasy a vážný výraz ve tváři naznačoval povýšenost a samolibost. Dalo by se říci, že jde o váženého a příjemného člověka, ale opak byl pravdou. Nikdy o přátelství nestál. Vlastně ho nenáviděl. Přeci na prvním místě byl on sám a nikdo jiný ho nezajímal. Proč taky.
Při obřadu si nemohl nevšimnout zlatých prstenů a hodinek v rakvi neboštíka. V tu chvíli se mu v hlavě zrodila ďábelská myšlenka. "Co kdybych….....Ano jistě, to bych...." začínal splétat plány a na tváři se mu vyrýsoval úlisný úsměv.
Když se o něco později dozvěděl, že tělo bude uloženo na místním hřbitově v rodinné hrobce, měl již jasno. Pár dní vyčkával, aby se na celou záležitost zapomnělo, ale svůj plán z hlavy nepustil. Sedmý den, před jedenáctou se vydal sám se svítilnou v ruce a koženou brašnou na místní hřbitov. Měsíc dorůstal do úplňku a přestože byla noc , bylo možno z dálky bez problému rozeznat siluetu člověka. To ho poněkud znervózňovalo, proto se neustále ohlížel, zda není sledován, ale nikoho nenacházel.
Konečně dorazil až ke hřbitovu. Vzal za kliku, když tu se znenadání zvedl prudký vítr, který mu rozčepýřil vlasy, ale hned zase ustál. Zděšeně couvl zpátky a začal se rozhlížet kolem. V dálce se ozývalo vytí psa a hned nato další, coby odpověď. "Musím si pospíšit." mumlal si nervózně pro sebe a znovu vzal za kliku.
Minul první řady hrobů a zabočil směrem k hrobce. Nedočkavě začal páčit dveře.
Nakonec povolily a on vešel. Raději je nechal pootevřené. Prostor hrobky byl malý, ale bohatě zdobený. Uprostřed místnosti stál podstavec s rakví zesnulého. Na chvíli se mlynář zarazil, protože se mu zdálo, že slyší šramot, ale nakonec popadl páčidlo a snažil se rakev otevřít. Dlouho nemohl víko vypáčit, ale nakonec se ozvalo tlumené prasknutí a povolilo. Celý udýchaný odhodil páčidlo za sebe a pomalu odhrnoval víko rakve.
Mrtvola byla zatím neporušená, ale už začala mírně zapáchat. "Tohle už nebudeš potřebovat." procedil mezi zuby a z ruky nebožtíka sundal prsteny. Rozhlídl se kolem a u miniaturního oltáře spatřil dvě sošky, zajisté zlaté. Rychle je hodil do brašny a chystal se odejít, protože zápach mrtvého těla se začal šířit po celé místnosti a jemu se zvedal žaludek. Otočil se směrem ke dveřím, ale z ničeho nic mu zhasla svítilna. Vzápětí se těžké dveře přibouchly.
Začal panikařit. V naprosté tmě nahmatal okraj rakve. Pomalu jel rukou po okraji a malými krůčky se blížil ke dveřím. Pomalu se blížil ke konci, ale ztratil rovnováhu a ruka mu sjela přímo do rakve, kde nahmatal jen prázdné dno.....Přejel nevěřícně rukou po celé délce dna rakve, ale nic nenahmatal.
Tělo bylo pryč. Srdce mu začalo splašeně bušit a on se nebyl schopný ani pohnout. Sebral zbytky sil snažíce se rozeběhnout směrem ke dveřím, ale o něco se zachytil nohou a upadl na tvrdou zem. Kotník měl stále v čemsi sevřený. Chtěl se doplazit pryč, směrem ke dveřím, ale začínal dostávat křeče. Venku se zvedl opět prudký vítr. Z hrobky se ozval smích, poté výkřiky a praskot kostí. Celá událost trvala jen několik minut, ale pro Mr. Brooka zajisté nejhorších a nejděsivějších v jeho životě.
Druhého dne, když šel hrobník na pochůzku, zavanul na něj smrtelný pach směrem z hrobky Walterových. Otevřel tedy dveře, aby zkontroloval, zda je vše v pořádku, ale zůstal stát v němém úžasu.
Víko rakve bylo odhozené v koutě. Na podlaze leželo něco, co se podobalo tělu Mr. Brooka. Cáry lidského masa a šatů byly chaoticky poházeny po celé místnosti a odporný pach se šířil rychle ven. To, co by se dříve dalo nazvat končetinou Mr. Brooka, byl už jen ohlodaný pahýl zabarvený zaschlou krví. Ano, pahýl pevně sevřený rukou zesnulého Mr. Waltera...
